Fotky ze dvou návštěv CHKO Blaník. Ano, je to tam, kde spí blaničtí rytíři. Na 1. máje byla chvílemi dost nepěkná oblačnost, zato v říjnu jsem si počasí užil, hlavně u rybníků sousedících s obcí Býkovice. :-) Fotky jsou hlavně z PR Malý Blaník a PR Podlesí, kde na rozdíl od Velkého Blaníku (noclehárny rytířů) moc lidí nepotkáte. K vidění jsou tam zřícenina kaple Máří Magdaleny (podrobnosti viz fotka infotabulky) a již zmiňované rybníky. V květnu jsme sice byli i na Velkém Blaníku (je tam dost lidstva), ale skoro jsem nefotil - výhledy jsou jen z rozhledny na vrcholu, ve které jsem kdysi byl, ale nějak mě tehdy neuchvátily, tak jsem je tentokrát oželel. Místo toho jsem Velký Blaník fotil spíš z povzdálí... :-)

V tomto druhém albu jsou: Číčov, Kamýk, Milá, Oblík, Raná a výhledy z nich + naše národní hora Říp, která sice do Českého středohoří nepatří, ale je z něj vidět a jeli jsme kolem ní...

První ze dvou alb Českého středohoří, kam jsem se v roce 2018, po přesně dvouleté pauze, vrátil. Vzhledem k suchu to na konci srpna vypadalo spíš jako v říjnu... V tomto albu jsou: fotky z cesty, hrad Střekov, Košťálov, Kuzov, Lipská hora, Milešovka a pohledy z nich. Příští album bude věnované hlavně nejspodnější části Českého středohoří.

Letovisko Bar, ruiny města Stari Bar, pevnost ve Virpazaru a sousední Skadarské jezero, pohoří Lovčen s městy Cetinje a Kotor včetně boky Kotorské, klášter Morača, kaňon řeky Tara, Černé jezero u města Žabljak v NP Durmitor + nějaké pohledy z luftu a na éro. Na staré město Kotor (UNESCO) to chtělo mít víc času a vydat se i do jeho kopcovité části, ale bohužel... :-( U Černého jezera nás zastihla dost dlouho trvající bouřka a průtrž mračen... byli jsme promočení až na kost, ale blesky se nám vyhnuly... :-) A blesky nás ohrožovaly i jinde, max. 10 minut po vystoupení z lodi po plavbě na Skadarském jezeře se nad jezerem začalo blýskat... žádná sranda by to v loďce nebyla... :-)

Gardské jezero je největší italské jezero. Leží v nadmořské výšce pouhých 65 m mezi Alpami a Pádskou nížinou v regionech Tridentsko – Horní Adiže, Veneto a Lombardie. Je ledovcového původu a jeho severní úzká a dlouhá část připomíná fjord, který obklopují 2000 m vysoké hory. Má rozlohu 369,98 km2 (délka 51,6 km, šířka 17,2 km) a průměrnou hloubku 136 m (maximálně 346 m). Klima v okolí jezera je díky poloze středomořské. Monte Baldo je hora východně od jezera. Má několik vrcholů, z nichž nejvyšším je Valdritta s nadmořskou výškou 2218 m. Na Monte Baldo vede lanovka z města Malcesine (horní stanice je ve výšce 1760 m n. m.). Skvělá destinace pro aktivní letní dovolenou, nemyslíte? :-)

Při túře z Passo di Rolle na Casteláz byla poměrně velká a nízká oblačnost (na zpáteční cestě jsme i zmokli). I tady byly zbytky staveb a kaverny z první světové války. Kromě této túry jsem k albu přidal i fotky ze dvou velmi známých sedel (Falzarego a Giau).

Kromě jezera jsou během túry pěkné výhledy na známou horskou skupinu Rosengarten. Ale nehledejte na fotkách žádnou hardrockovou hudební skupinu... ;-)

Kromě nejvyššího masivu Dolomitů - Marmolady (3343 m n. m.) - jsou na túře pěkné výhledy třeba na skupinu Gruppo del Sella s vyčnívajícím vrcholem Piz Boe (nachází se hned u sedla), Lago di Fedaia (přehrada pod Marmoladou) a masiv Monte Civetta (tvarem mi připomíná hřbetní ploutev candáta).

No řekněte sami, nejsou Dolomity nádherné? Za určitého počasí jsou přímo neodolatelné, k sežrání! :-)

Dolomity (Dolomiti), krásné místo na Zemi s minulostí plnou krve a utrpení. Možná právě pro tyto protiklady na mě toto pohoří tak silně zapůsobilo a moc rád se do něj vracím. Toto je první album z letošní návštěvy Dolomitů (Dolomit) a doufám, že se do nich v budoucnosti ještě nejednou podívám. Pokud by někoho zajímaly události odehrávající se v Dolomitech za první světové války, tak mu mohu opakovaně doporučit knihu "Fronta v Dolomitech 1915-1917" od Milana Čepelky.

Přírodní rezervace Údolí Doubravy a přírodní rezervace Niva Doubravy nedaleko Chotěboře na Vysočině. Nebyl jsem tam poprvé - viz několik mých dřívějších alb. :-)

Po sérii leteckých alb zase zpět do přírody. Lednová túra ze Špindlerovy boudy přes Petrovu boudu, Dívčí kameny, Mužské kameny, Vysoké kolo až ke Sněžným jámám a zpět. Zpočátku krásné počasí se u Dívčích kamenů zkazilo, takže ze Sněžných jam byla vidět jen cedule... Trochu zklamání, že ta námaha nebyla korunována výhledy na krkonošská panoramata, ale jsou to hory, s náhlou změnou počasí se musí počítat.

Obsah alba podle pořadí: Polikarpov Po-2 Kukuruznik, skupiny letadel, L-410 Turbolet, Saab 340, Supermarine Spitfire, Stinson Reliant, TBM-3 Avenger, de Havilland DH.82 Tiger Moth, North American T-28 Trojan

Obsah alba podle pořadí: Aero L-39 Albatros (na zadním sedadle je generál Emil Boček, válečný pilot britské RAF - československá 310. stíhací peruť), Aero L-159 Alca, akrobat a účastník leteckých závodů Red Bull Air Race Martin Šonka (bývalý pilot Gripenu), Me-262 Schwalbe, Mi-24 Hind, OV-10 Bronco, P-51 D Mustang
Nějak se mi nedaří redukovat počty...

Obsah alba: F-4U-4 Corsair, Catalina, DC-3 Dakota (kvůli rychle se zhoršujímu počasí ani neodstartovala), DC-6B jugoslávského prezidenta Tita, Jak-3 (dva stroje), Jak-11 (dva stroje), Jak-40, AT-6 Texan, JAS-39C Gripen

Tak jsem se po dlouhé době dostal opět k fotkám mých milovaných létajících aparátů. Toto je první ze čtyř alb zaměřených na Aviatickou pouť v Pardubicích (roky 2016 a 2017). Alba budu přidávat postupně podle toho, jak se mi to kvantum fotografií podaří zpracovávat... Některé fotky budou podobné, za to se omlouvám, ale nějaký malý rozdíl tam bude... Takže fandy tím určitě nezarmoutím a ti, které letadla nezajímají, se na tyto fotky stejně dívat nebudou... :-)
Obsah alba: 1. světová válka, čeští akrobati - skupina Flying Bulls, akrobatický vrtulník Bo-105, Alphajet, B-25 Mitchell, Baťův Lockheed Electra, Blériot, akrobatická skupina Breitling Jet Team na legendárních českých cvičných letounech Aero L-39 Albatros

V roce 2017 jsem makro trochu zanedbával, takže mám jen pár fotek...

vyhlídky na Vltavě - Smetanova vyhlídka a vyhlídka Máj, Kokořínsko - Čapská palice a hrad Kokořín, lom Velká Amerika, hrad Karlštejn

Dvoudenní výlet s ne vždy dobrým fotopočasím...

Poslední album z rakouských Alp u Innsbrucku. Túra začala jízdou lanovkou Patscherkofelbahn. Od horní stanice jsme pokračovali po cestě Zirbenweg, ze které jsme následně odbočili na Glungezer-Höhenweg, po které se dá dojít na vrchol Sonnenspitze (2639 m n. m.). Z vrcholu jsme sestoupili k chatě Tulfeinalm a po cestě Zirbenweg šli zpět k lanovce. Zpáteční cesta k lanovce byla dost svižná, protože hrozilo, že nestihneme poslední jízdu dolů. Navíc bylo vedro a došly nám zásoby vody. Lanovku jsme stihli s rezervou cca 10 minut, což bylo naše štěstí, protože cesta dolů po celodenní námaze by byla dost dlouhá a krutá.

Údolí Valser Tal poblíž průsmyku Brenner - túra od hostince Steckholzer na Padauner Kogel (2066 m n. m.)

Z Neustiftu im Stubaital se vyjede lanovkou Elferbahn na horní stanici (1794 m n. m.), odtud už "po svých" na chatu Elferhütte (2080 m n. m.), dále po panoramatické cestě a přes údolí Pinnistal zpět k dolní stanici lanovky v Neustiftu.

Dvě túry: z obce Trins (údolí Gschnitztal) na Blaser (2241 m n. m.) a oddechovka kolem jezera Obernberger See

I po předchozím albu stále zůstávám v Železných horách, jen trochu dál od Lichnice, poblíž města Slatiňany, které je rodištěm naší Zlaté slavice Heleny Vondráčkové. Proto se asi nedaleká obora jmenuje Slavická... Ale teď už vážně, obora je místo s několika rybníky a hříbárnou starokladrubských vraníků. Hříbárna patří k Hřebčínu Slatiňany, který je chovnou stanicí vraníků českého plemene starokladrubských koní a je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem. Fotky jsou ze zimy i léta 2017.